Au pair v USA - Jak to začalo, reakce okolí..

Asi před necelým rokem jsem se rozhodla nedávat si přihlášky na VŠ, jak se ode mě čekalo, ale odjet po maturitě do USA jako au pair. 

Začalo to všechno na podzim, bylo na čase se rozhodnout co po gymplu, vybrat si nějakou výšku, zvládat školu, práci, moje oblíbené lekce angličtiny navíc, posilku, přípravu na maturu, vztah.. Nechápu, jak jsem to stíhala :D. Domů jsem chodila zničená, ale relativně spokojená :).
Výška u mě byla celkem jasná volba po gymplu, angličtina u mě jednoznačně vedla, takže když jsem zjistila, že existuje obor překladatelství/tlumočení tak jsem si říkala, že to by bylo něco pro mě a že to zkusím.. Bavila mě taky biola, ale všechny obory s ní spojené vyžadovaly znalost chemie a tu jsem už zase tak moc nemusela :). Taky jsem přemýšlela třeba nad psychologií..

Pak se ale věci změnily, vztah byl minulostí a mně se rozšířily obzory :D.
Zjistila jsem, že ten obor angličtiny je i v Praze. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem byla malá (mladší) a vždycky chtěla odjet někam daleko na VŠ nebo po ní a nebo, jak jsem chtěla mít někde v zahraničí svůj hotel nebo dělat letušku :D prostě to bylo všechno takové s angličtinou a se zahraničím spojené..A tak všechno začínalo být tak nějak jasnější, lepší, víc jsem se na to těšila, byla jsem to víc já, mohla jsem si dovolit být sobecká a jít si za tím, co chci :). Nato přišel můj bratránek s nápadem, když už chci studovat AJ tak ať tím ,,neztrácím" takovou dobu, když můžu studovat v zahraničí třeba něco jiného, ale AJ se přitom naučím dobře a pak mi třeba bude stačit nějaký překladatelsý kurz.. Samozřejmě jsem z toho byla nadšená :D. Nadšení mě ale přešlo, když jsem zjistila, že školné v Anglii teď budou zvedat ze 3000 liber na 9000 liber ročně, což bylo pro mě nepředstavitelné, i kdybych si vzala nějakou studentskou půjčku, tak za tu dobu, co bych tam splatila studia, bych u nás už měla postavený barák. Takže studiím v Anglii jsem řekla pápá, ale ta představa žití/studia v zahraničí mě tedy nepustila :D.

Už když jsem byla mladší tak se mi práce aupair celkem zamlouvala, tak jsem nad tím začala přemýšlet i teď a rodičům jsem tedy oznámila, že si žádnou přihlášku na VŠ nepodávám a že chci jet aupairkovat na rok do Anglie. A moji mamku málem trefil šlak. A to doslova :D.

Co na to okolí?

Jak už jsem psala, mamka z toho byla vyloženě na prášky a já jsem zase začínala být na prášky z ní. Pořád hledala nějaký důvod, proč bych neměla jet, co by se mohlo stát, o co tady všechno přijdu (narození synovce apod.). Takže jsme měly takový krušný půl rok.Už mezitím jsem se rozhodla, že tedy do Anglie nepojedu, ale zkusím USA. Na stránkách SA jsem si to porovnala a měla jsem jasno. Navíc v Anglii jsem už byla, sice jen na takový výlet a celkem se mi tam líbilo, ale trávit tam rok, nevím, nevím.Vypsala jsem si tedy seznam, co vše budu potřebovat a už nějakým způsobem to začala vyřizovat, hlavně jsem se třeba vyfotila s dětičkami, dokud jsem pracovala a vedla kroužek, pak bych už ty fotky neměla, jak sehnat.Zbytek rodiny a okolí to vzali narozdíl od mojí mamky buď tak neutrálně, jakože to je moje rozhodnutí a nebo pozitivně s tím, že oni takové možnosti neměli nebo že to bude úžasná zkušenost apod. :)Pak tak nějak prasklo po půl roce, že chci tedy do USA. Moje mamka s tou Anglií byla už tak nějak smířená tak z toho neměla takový šok. Taťka mě podpořil, že je jedno, jestli budu za velkou louží nebo za malou a že v Anglii bych měla z toho jejich počasí akorát depky :D. A já jsem byla úplně ráda, že jsem to tak udělala, že jsem Ameriku tajila a začala nejprv mluvit o Anglii, aspoň neměli takový šok :D.A moje máti ta je teď úplně jiná :D doma už začína reorganizace dvou pokojů, které máme se ségrou dohromady, sice taky na můj popud, ale tak se jí to nějak teď vžilo, že už to bere jen jako ségřin pokoj a já si tu začínám připadat taková ,,odstrčená". I když bych měla být ráda, že už to neřeší a celkově je to teď takové pohodovější :).Co mě ale štvalo byly dost podobné reakce některých lidí a to většinou takové, že se mi už pak nebude chtít jít na VŠ a s gymplem, co si budem povídat, se toho moc dělat nedá. Ale já vím, že když na tu výšku pak chci, tak na ni taky půjdu, stát se může samozřejmě cokoli, ale já myslím, že to půjde :).

V půlce června 2012 jsem dostala své maturitní vysvědčení, na konci června jsem měla vyřízený pas a už mi nic nebránilo jít do agentury SA odevzdat svou pečlivě vyplněnou přihlášku. V půlce července jsem tam měla pohovor, na začátku srpna jsem byla schválena jak českou tak i americkou agenturou. Tím jsem se dostala do fáze zvané Matching.

Matching 

Zjednodušeně fáze, kdy jsem na stránkách americké agentury viditelná pro rodinky. Mám tam svůj profil, kde jsou informace o mně, také fotky s dětmi a video. Rodinky se na základě toho ozývají, mluvíme spolu poprvé, pokud jsou se mnou spokojeni tak mi navrhnou druhý hovor. Já můžu přijmout nebo odmítnout. Pokud přijmu, mluvíme spolu podruhé. Po druhém hovoru mi můžou navrhnout tzv. match a já buď přijmu, pokud se mi taky líbí a rozumíme si a nebo odmítnu. Match znamená, že dají vědět agentuře, že mě chtějí, já přestanu být viditelná pro ostatní rodiny a začíná se chystat a vyřizovat můj příjezd k rodině.