Jak zbytek prázdnin a celé září uteklo..

Jistě si vzpomínáte, že jsme prázdniny trávili v Napě, v soukromém rezortu, kde počasí bylo skvělé. Celé odpoledne jsme trávili s dětmi u bazénu, zatímco v San Francisco byla mlha, škaredě a zima. Jak jednou někdo řekl: "The coldest winter I ever saw was the summer I spent in San Francisco." a měl pravdu. Pokud plánujete jet do SF tak doporučuju kdykoli jindy než v létě :).



Léto uteklo rychle, nic super zajímavého se nedělo. Každý den byl vesměs stejný. Dopoledne děti musely trénovat matiku a čtení, pak jsme hned šli na bazén nebo třeba s malým na golf..
Dětem škola začala na konci srpna. Nejprv klukovi a holkám až další týden. Děti jsou teď ve škole ještě déle. Sice nechápu, co tam tak dlouho dělají, ale pro mě je to lepší, protože mám víc času pro sebe. Když si vzpomenu, jak já jsem v první třídě končila po 4 hodinách, někdy kolem 12. Zatímco oni končí ve 3 a pokud mají poškolní aktivity tak někdy je vyzvedávám až ve 4:30.
Malý nám pořád kňučí a vzlyká.. Nesnáší školu, nesnáší úkoly, čtení, matiku.. Je to s ním těžké někdy, leze to člověku na nervy, jak pořád mluví ukňučeným hlasem. Jednou mi dokonce řekl po tom, co jsem s eho zeptala proč zase kňučí, že prý: "That's what I do when I'm hungry" (To je to, co dělám, když mám hlad), tak jsem mu vysvětlila stejně jako mu pořád říkají rodiče, že není mimino, aby kňučel, že umí mluvit a že má používat slova, pokud chce něco říct nebo se mu něco nelíbí. Tohle ale očividně nepomáhá, protože mi přijde, že je ukňučený víc a víc..Jejich táta je na ně přísný, za tohle ho seřve, nebo spíš na něj zvýší hlas, ale malí mají z něho takový respekt, že to pomáhá a já kolikrát na to koukám a říkám si, že tak třeba na ně.. HM je na ně až moc měkká..
Malá začala mít záchvaty vzteku. Dokonce mě uhodila po ruce, což tady je nepřípustné, takže za trest teď musí celý týden uklízet po všech talíře, musí je umýt a naskládat vedle myčky, musí poklízet vše ze stolu a taky ho utřít. Do konce roku si nesmí hrát s (asi 2metrovým) medvědem, kvůli kterého mě praštila, nesmí s ním spát, ani na něj šahat (děti toho plyšáka milují). Ze začátku mi jí bylo trochu líto, jak první den se snažila a myla to nádobí.. Druhý den si už ale začala stěžovat a byla vytočená a naštvaná, že prý je unavená a je to těžké pro ni.. tak jsem si spíš říkala dobře ti tak.. HM jí řekla, že já a ona to dělají každý den, že aspoň vidí, jaké to je.
Malé mám ráda, všechny tři. Umí být super. Jen prostě ta jejich výchova mi přijde někdy postavená na hlavu.. Takže pak mám pocit zadostiučinění, když dostanou nějaký trest, který je fakt pro ně trest a ne že si jdou sednout na schody na time out, aby přemýšleli, co udělali špatně.. protože co si budem říkat, oni to stejně nechápou a pak přijdou a omluví se jen proto, aby jim bylo odpuštěno. Zasloužili by fakt na zadek.
Včera malý nemohl odepnout knoflík u trička a místo toho, aby přišel a zeptal se slušně, jestli mu s tím nepomůžu tak začal brečet a řvát hystericky na celý barák, že mu to nejde odepnout..Tenhle ročník má woodworking po škole, vyrábí různé věci z dřeva, používají kladiva, pilky a pod. Tak jsem se ho u večeře ptala, jestli se někdy praštil kladivem do prstu a on, že často (je taky trochu tele :D). ,,A to brečíš i ve škole, když se praštíš?" ptám se a on mi řekl, že ne. ,,Wait, takže ty nebrečíš, když se praštíš kladivem, což musí bolet hodně, ale brečíš na celý barák kvůli knoflíku, i když to nebolí vůbec, jo?" Po téhle mojí větě se všichni malí rozesmáli i malý teda.. Tak jsem ještě dodala.. No jo, to fakt dává smysl..
Další příhoda.. Teď nevím, jestli jsem to už tady psala, kdyžtak se omlouvám. Malý jedl nektarinku, seděl u stolu a místo to jíst nad talířem, tak to jedl nad stolem.. Přitom talíř měl před sebou. Říkám mu, proč to nejí nad talířem.
"It's too far"
"You can put it closer, you know"
Podíval se na mě udiveně, jak by objevil osmý div světa a řekl: "I didn't know that".
Tkaničky si zavázat neumí, učila jsem ho to, zapomněl to. Malá si je zaváže, ale on ne..
Dokonce neumí ani čůrat vestoje. Nevím, která z au pair to pod*lala, ale myslím, že to je trochu ostuda pro 6letého kluka. Dokonce jsem zjistila po tom, co jsem dělala laundry a jedny kalhoty od pyžama od malého byly špinavé od ... (Špatně se utřel po WC), že oba malí se po tom, co jdou na velkou třou jen jednou a pak si natáhnou spodky a neřeší.. Tak jsem jim teda oběma vysvětlila, že si ten zadek musí utírat ta dlouho dokud nebude čistý.
Malý kolikrát, když po něm něco chci a on to neudělá tak vytahuje, ale že jeho máma je MŮJ BOSS. Načež jsem mu vždycky něco řekla.. Naposledy se vztekal kvůli něčemu, když jsem mu zrovna chystala svačinu do školy, tak jsem se jen usmála a s klidem v duši mu říkám: "Oh yeah, I almost forgot. You're right, she IS MY BOSS. And you know what? She told me not to give you a bar or sweets for snack every day so guess what.. Před ním jsem začala vytahovat granola bar z jeho svačiny a strčila jsem ji zpátky do šuplíku. Malý na mě koukal, ale ani nepípl.. A to jsem čekala, že začne brečet, ale nic. Od té doby jsem měla celkem klid od něho, co se té hlášky o šéfovi týče.
Za začátku mě to štvalo, když byli na mě hnusní nebo neposlouchali.. Teď si to už tak neberu, vím, že jsou jen rozmazlené děti, co ví, že jim máma koupí cokoli, protože mají peníze a můžou mít všechno. HM teď odjela na 3 dny a když volala ráno, aby jim řekla, že jí chybí tak první věc, co se jí malí zeptali bylo, jestli jim koupili to, co chtěli. Alespoň starší už to chápe trochu a je rozumná a sama je hned okřikla, že to snad není pravda, že se ptají hned na dárky..
Září bylo celkem zabité, uteklo tak rychle, co se týče práce. Každý víkend byl super ale.. Jely jsme na výlet s holkami. První zastávka byla v Tiburonu u tzv. Hippie Tree, odkud byl výhled na San Francisco a na kterém byla houpačka:

Zastavili jsme se v přístavu, kde jsme si daly oběd a cestou zpátky do SF jsme se zastavily v Marin Headlands:

Bylo to úžasné :). Golden Gate mě nikdy neomrzí :). Já pak vysadila holky a jela jsem busem do Downtown. Přihlásila jsem se na jógu a potřebovala jsem si ještě dokoupit podložku a šortky na cvičení. Po nákupech jsem se chtěla stavit někde na jídlo, ale obchoďák mi zavřeli těsně před nosem. Nechápala jsem, že při neděli zavírají už po 7. večer. Stavila jsem se teda v takovém obchodě, kde mají všechno, od kosmetiky, přes léky, až po jídlo a koupila si bagetu. Šla jsem na autobusovou zastávku, ale autobus nikde tak jsem si říkala, že počkám teda  ještě chvilku a budu si teda muset vzít asi Lyft (levnější taxi). Mezitím jsem začala jíst svou bagetu, protože jsem od oběda nic neměla a umírala jsem hlady.. To jsem ale neměla dělat, přišel ke mně nějaký bezdomovec černoch. Ulice byly skoro prázdné a začal mi říkat až mu dám jídlo. Tak jsem mu řekla, že  mám jen tu bagetu a že to je moje večeře (půlku jsem už stejně snědla). Tak začal na mě, jestli nemám ráda černochy a bla bla bla, pořád mě otravoval tak jsem se dívala pryč a neodpovídala mu.. Někdy jsem mu pořádně ani nerozuměla.. Chtěla jsem si zavolat taxík, ale nechtěla jsem před ním vytahovat svůj telefon. Bylo mi fakt blbě, tak jsem odešla na druhým směrem pryč odtamtud a koukala, jestli nejde za mnou. Zatím na druhé straně začala křičet nějaká ženská, asi taky bezdomovkyně tak jsem toho měla plnou prdel, měla jsem hlad, strach, byla jsem unavená a nasraná a jenom jsem chtěla domů. SF je nádherné město, ale bohužel bezdomovců je plné downtown.. Podivínů a bláznů tu je taky hodně a je lepší se tady nepotloukat sám po večerech.
Jeden z víkendů ve městě byl festival pořádaný jedním Rádiem, vstup byla zdarma a hráli tam i OneRepublic tak jsme se tam šly s holkami podívat a bylo to super! :) Seděly jsme na dekách, měly piknik a přitom kecaly a poslouchaly super hudbu.

Musím se pochválit, že jsem HM řekla, že si chci vybrat celou svou dovolenou (mám 2 týdny placené dovolené za rok) na leden, že chci letět domů. Tak na mě koukala, protože můj au pair rok by jinak končil v únoru a moc by to nedávalo smysl letět domů na dovču měsíc před skončením programu, a ptala se, jestli to teda znamená, že prodlužuju. Tak jí říkám, že jo, ta z toho byla nadšená a hned to říkala HD, že má great news, jak přišel domů. Byla z toho tak nadšená, že mi řekla, že mi proplatí půlku letenky domů, z čehož jsem byla nadšená zase já :D. Sice jsem našla letenku za výhodnou cenu - 970 dolarů - vím, že to je pro vás hodně, ale normálně ty letenky stojí i 1400 dolarů!, ale i tak každá koruna (a o to více dolar) dobrá.
Prodlužovat budu teda se stejnou rodinou. Pravděpodobně o 9 měsíců. Abych mohla prodloužit musím, ale splnit všechny kredity. 4 kredity už mám. Chybí mi teda 2. Classes v čase, kdy mám volno, jsem nenašla žádné, co by se mi osobně hodily do budoucna a nechci někde sedět jen, abych měla kredity.. takže jsem si raději objednala další víkendový kurz. Tenhle je tentokrát v SF v Listopadu a je zaměřený na Personal and Career Development, což by se mohlo hodit :). Takže tenhle měsíc strávím psaním slohovek jakožto úkolu, který musím splnit dřív než ten kurz bude. Jsem na sebe zvědavá, pokusím se to nenechat na poslední chvíli.

Jinak ve zkratce plán na tenhle měsíc. Dneska jdem s holkami na sushi a na brusle večer. Jde s námi jedna Češka, co teď tady přijela. Je u rodiny kamaráda našeho malého, takže snad budem mít někdy i nějaký playdate. Už nás tu je hodně holek Češek a Slovenek :). Zítra jsme měli jet na road trip na víkend do Yosemite parku, ale vláda zavřela všechny národní parky a monuments, protože prý nemají peníze, tak máme po ptákách a auto už máme zamluvené a nejde to zrušit takže místo toho se vymyslelo Lake Tahoe a kemping. Prý to tam je super tak jsem zvědavá :).
Příští týden bude v SF Float week. Přiletí, připluje tady US námořnictvo. O víkendu budou mít velkou letadlovou show přes den a večer prý bude město plné námořníků, takže s holkami půjdem někam do klubu :D. Víkend po té plánujeme další road trip do Oregonu, snad do té doby otevřou ty národní parky, jinak to budem muset zrušit :(. A poslední víkend v Říjnu máme Halloween a já pořád nemám kostým :/ musím něco vymyslet :).

"Dream it. Wish it. Do it! 

Make your life extraordinary.. You only live once!"