K víkendovému kurzu tenhle byl sice o něco horší než ten v LA, ale jinak pohoda jako vždy. Nejhorší byl opět úkol, který se musel odevzdat/nahrát online týden před kurzem a výsledky jsme dostali až na kurzu, takže trochu nervy byly, protože jsem nevěděla, jestli to bude ok nebo ne. A kdyby ne tak by to byl průser, jak jsem psala v minulém článku.
Všechno se ale povedlo, dokonce jsem měla celkem dost bodů za úkol. Sice ne plný počet jako minule, ale tak taky to bylo těžší :D. Co mě trochu naštvalo bylo, že kurz měl být v San Franciscu a nakonec mi napsali, že to je v San Mateu. HM byla tak hodná, že mi půjčila auto, jinak nevím v kolik už bych musela vstávat, abych se tam dostala jinak - známe jak hrozná hromadná doprava je v USA. V SF je sice super, ale mimo město to je mnohem horší a člověk se tu bez auta nehne. Dojela jsem na hotel, samozřejmě jsem si trochu pobloudila ráno :D, ale GPS to jistí, tak jsem se zase taky pak našla :D. Nesnáším ty jejich dálnice, všude 5 pruhů v jednom směru minimálně a když vám GPS oznámí, že se máte za minutu dostat z pruhu nalevo přes 4 další pruhy do toho nejvíc napravo a všude je plno aut tak jste prostě v pr**li. Pokud to vím dopředu déle, kam budu odbočovat/sjíždět tak ok, ale GPS to má ráda oznamovat to takhle krátce dopředu :D. A já nejsem jeden z těch odvážlivců (čtěte jako - Amíků, co jezdí jako prasata), abych se začala řítit doprava bez blinkru aneb ti kolem mě uhýbejte :D.
Důležité je, že jsem tam dojela a taky včas. Bylo to (jako vždy) v hotelu. Součástí byla snídaně ráno, zapsali jsme se předtím, měli classes po snídani a pak oběd, zase classes a večeře. Musím říct, že v hotelu v LA se mi více líbilo a taky tam měli mnohem lepší jídlo. Předtím to byly švédské stoly, člověk si na snídani mohl vybrat i sladké pečivo i třeba vajíčka nebo párky. U obědu a večeře jsme taky měli švédské stoly. V tomhle hotelu bylo na snídani jen sladké, což zrovna nemusím, ještě takové to typicky americky přeslazené, že člověk má pocit, že jí cukr a ne pečivo. Na oběd nám dali všem jedno stejné jídlo, to samé na večeři. Mně třeba zrovna vyhovovalo to, co nám dali, ale byly tam holky, které nejedly a nebo jim ta porce nestačila a musely si jít koupit jídlo jinam. Přitom jsme jídlo v hotelu měli v ceně kurzu. Dokonce i učitelky si stěžovaly, cituji: "I know. Food here s*cks" :). V ceně kurzu byla i noc v hotelu, protože ráno jsme pěkně zase začali snídaní a měli classes až do večera. Některé byly nudnější, že si to tam tak člověk odseděl. Některé byly celkem zajímavé.
Před odchodem jsem dostala certifikát a potvrzený papír o splněných kreditech a fičela jsem domů. Naše class skončila o necelou hodinu dříve, nějak jsme to všechno stihli dřív :D, tak jsem domů dojela ještě za světla, což nebylo úplně tak špatné. Protože ještě horší než Amíci na dálnici, jsou Amíci na dálnici v noci.
Hned po víkendu jsem začala vyřizovat papíry k prodloužení. Já musela odeslat své papíry, které jsem si stáhla z au pair roomu (součástí je i formulář na splněné kredity/hodiny), má host rodina musela vyplnit zase svou online část. Za prodloužení se platí poplatek - 367 dolarů. Je to ale většinou tak, že pokud člověk prodlužuje se stejnou rodinou, tak mu ho rodina zaplatí (můj případ - Lucky me), nebo jsem slyšela, že ho platí na půl obě strany - au pair a rodina. Tak či tak, je to slušná pálka. Později nám přišel email, že agentura od nás obou obdržela všechny potřebné materiály a že brzy to odešlou vládě ke schválení. Po schválení by mi měl přijít nový DS form. Doufám, že to bude brzo :/. Příští týden je Thanksgiving (Díkuvzdání) a většinou se všechno protahuje, když jsou nějaké svátky :/.
Ještě předtím mi agentura párkrát odeslala email, abych si zabookovala letenku domů - dělají to tak normálně, dokud nedostanou papíry o prodloužení. Byl to divný pocit, že jsem tady už 9 měsíců a že bych měla už jet za 3 měsíce domů.. Fuj :D. Bože.. někdy se mi stýská, když se mi zrovna tady něco nedaří nebo mě něco štve a prostě chybí mi rodina a kamarádi, ale pak když si představím, že bych měla jet domů natrvalo tak.. Prdlajs představím, já si to nedokážu představit :D. Je tady hodně věcí, které se mi vůbec nelíbí, ale na druhou stranu je tady tolik věcí, které miluju. Nedokážu si představit, že pojedu domů, budu zase spát doma ve své posteli, ze které má teď segra gauč a která mi už ani nepřišla jako moje po tom, co jsem přijela z Holandska. Budu si muset nastěhovat oblečení zpátky do skříně, kterou jsem sdílela se sestrou. Ale to bude taky nemožné, protože jsem tady přijela s jedním kufrem a domů pojedu se dvěma minimálně :D i když nějaké věci už plánuju vzít domů teďka v lednu :D. Prostě to nebude fungovat, jak přijedu. Hlavně jsem si zvykla na pocit, už i než jsem odjížděla, že už to nebude můj a segřin pokoj, ale počítala jsem s tím, že to bude segry pokoj a tečka. Proto taky hned jak se vrátím domů natrvalo, tak chci zorganizovat stěhování do Prahy co nejdřív. Nevím sice, jak to udělám, ale rozhodně už nemůžu bydlet s našimi. Sice tady taky bydlím s rodinou, ale je to jiné. Sice jsem ,,člen rodiny", ale taky jsem pořád zaměstnanec, člověk, co tu přijel na určitou dobu a který odjede. Neříkáme si všechno, nevyptávají se mě na všechno, nikdy na mě nejsou protivní kvůli ničemu.. Plus mám pokoj na jiném patře než oni takže je ani nemusím celý víkend vidět, když nechci a mám volno. Mám už takovou svou svobodu a od toho se špatně vrací zpátky bydlet k mamince a tatínkovi.
Akorát ono se to řekne, že začnu realizovat to a to, až přijedu domů, ale hůře se to provede. Ale já jako správný Amerikou nakažený člověk, budu myslet pozitivně :D budu si říkat, že to prostě nějak zvládnu, protože jsem awesome a můžu dokázat cokoliv chci :D. (Americké přemýšlení :D).
Mimochodem jak jsem říkala, že na tu výšku prostě půjdu, až přijedu tak pořád to je v plánu. Akorát ty moje plány se tak nějak pořád mění a jsou čím dál více crazy :D. Ne crazy není správné slovo, řekněme, že jsou odvážné a míří vysoko, ale ostatní zase nade mnou budou kroutit hlavou. Narazila jsem na něco nového, co bych možná mohla v budoucnu dělat, tak jsem si říkala, že bych to zkusila hned po tom, co přijedu, ale vím, že kdybych to zkusila a ono by to vyšlo, tak by to bylo tak úžasné, že bych tu příležitost vzala, i kdybych se dostala na všechny výšky, kam bych chtěla. Úžasné, ale taky hodně náročné, ale hold ta úžasnost to přebíjí :)). Takže prostě přijedu a prvně si udělám pěkně bakaláře a pak až budu zkoušet štěstí a zjišťovat, kam až dosáhnu. Jinak bych taky mohla skončit bez titulu a nebo bych si ho dodělávala až ve starších letech :D.
Když jsme u toho stáří.. Příští týden oslavím americkou plnoletost! Kdepak v 18, když jsem slavila tu českou, bych si pomyslela, že budu to samé slavit znova. Někdo by mohl říct, že to ani nejde :D and here we go.. To mě přivádí k určité rozpačitosti. Tady 21 je velké houby. Řekněte tady, že vám je 21 a budou vás považovat za mladou žabku (u nás asi 17-letou). Kolikrát mi to tak přijde. Naposledy u kadeřníka, když se ptal, kolik mi je a já mu řekla 20 tak mě štípnul do tváře, jak to dělají ty staré babičky dětem ve filmech :D. No možná byl trochu i úchyl :D ... (dělám si srandu :D). Tady s vámi fakt nakládají skoro jako s dítětem do 21. Možná se to teď změní uvidím. Dám vědět :D. Není ale taky divu, když tady lidi začínají uvažovat nad manželstvím (ženy) po 30 a první děti mají někdy až v 35, u chlapů i cca o 5 let více. Takže všechno pod 30 je pro ně víceméně jen zábava.. Soustředění se na sebe.. Vzdělání a kariéra.
U nás ve 21 kolik známých má dítě, je vdaných, zasnoubených.. Ta věková hranice se u nás taky začíná dost posouvat, hlavně kvůli tomu, že teď každý chce na VŠ, ale co si budem říkat.. Není to pořád takové jako tady. Takže já pěkně v lednu přijedu domů, pěkně ,,stará" na všechno. Budu poslouchat dotazy prarodičů ohledně budoucnosti a vysvětlovat do kolika že to chci studovat, protože u nás když se nejde na VŠ hned po střední tak to pak nikdo nechápe, jak to budu chtít všechno stíhat - dostudovat, vdát se, mít děti. Já si to budu stíhat pěkně po Americku :).
Hodně lidí mě tady tipuje na víc let (což je tady dobře), u nás bych se urazila :D. Protože pak mě tady aspoň berou víc vážně. I když někdy to je trošku nepříjemné :D když třeba jsem šla minule s malým někam, tak se mě jedna paní ptala, jestli to je můj syn :D. Haha ve 20 mám 6-ti ročního syna, proč ne :D.
HM začala trošku bláznit ohledně zemětřesení a že musíme obnovit zásoby barelů s vodou a konzerv s jídlem, kdyby něco.. Na jednu stranu mě vyděsila :D. Stačilo mi, jak se nám barák třásl minule (a to dodnes netuším, jestli to bylo zemětřesení nebo ne). U těch jejich papírových baráku stačí, aby kolem domu přejel těžký náklaďák a už to jde cítit. Na druhou stranu si říkám, lepší být takhle připraveni, kdyby fakt něco, než abychom pak všichni někde umírali žízní nebo hlady, hlavně když tady v té oblasti jsou zemětřesení častá.
Pojedem teď brzy na Floridu - opět. Má rodina tam jezdí cca 4x ročně (lucky me again!). Takže se budu brzy pěkně opalovat. V San Franciscu už teď taky není nejtepleji, tak to bude příjemná změna. HM má narozeniny na Díkuvzdání, já hned den po ní. Tenhle týden mi říkala, že si na moje narozeniny někam společně zajdem (nehty, vlasy nebo masáž) a že prý děti bude hlídat host dad :D. Tak jsem byla super excited. Ve čtvrtek jsme doma dopoledne hostovali takovou prodejní akci (fancy vína, šperky, doplňky). HM mě zavolala na konci nahoru, že si prý mám vybrat dvě věci - jednu na narozeniny a jednu na Vánoce a prý se nemám koukat na ceny :D. Ty tam ani nebyly. Vybrala jsem si a pak jsem si listovala ještě jejich katalogem a tam už ceny byly :D ehm.. takže jsem si vybrala náušnice a peněženku. Pak sem hodím fotku, obojí je nádherné. Sice to jméno značky mi nic neříká, ale je to jedna z těch značek, která není tak známá, ale je stejně drahá jako prase. Budu zase o něco víc fancy, ještě doladím tu Louis Vuittonku a budu tady perfektně zapadat :D.
A v SF už máme stromeček!! Takže předčasně všem Krásné svátky!
Žádné komentáře:
Okomentovat