pondělí 25. srpna 2014

Jak jsem prospala zemětřesení

V noci ze soboty na neděli po 3. hodině ranní jsme tady v SF měli zemětřesení o síle 6 stupňů. Nejvíce to postihlo severní část Bay area a hlavně Napu, kde trávíme celé léto.

neděle 10. srpna 2014

Your return flight home has been booked!

Už je to tak. Mám to všechno už na internetu v aupair roomu - přesně kdy letím, v kolik, přes co.. Je divné, že se tak nějak těším?

čtvrtek 7. srpna 2014

Relax v Napě

Přes léto rodina bývá v Napě a já s nimi. Většinou jsem ve stejném condu - apartmánu jako oni, ale tenhle týden mají volný další apartmán, který jinak pronajímají, a tak ho mám jen pro sebe. Kuchyně propojená s obývákem, dvě ložnice s koupelnami. Tak si tady posedávám ve svém volnu a říkám si, že to by mi úplně vyhovalo. Střádám plány do budoucna. Už jsem zaslala agentuře data, kdy bych chtěla letět domů. Au pair program mi oficiálně končí 18. listopadu a pak mám měsíc na to, abych opustila USA. Au pairky většinou ten měsíc volna využijí na cestování.

pondělí 4. srpna 2014

Road Trip Cali, Vegas, Utah, Arizona

Zdá se jako by to bylo včera, co jsem tady přijela a přitom jsem o víkendu už dostala od agentury email, abych si zabookovala zpáteční letenku do ČR. Odlet listopad-prosinec.

Cítím se rozpačitě. Na jednu stranu se nemůžu dočkat na všechno, co jsem si naplánovala. Na druhou stranu bude těžké opustit San Francisco a host rodinu, když vím, že se tady jen tak rychle znovu nepodívám. Ale budu myslet pozitivně :).

Jsem ráda, že segra s mamkou stihly za mnou přijet a já jim mohla ukázat San Francisco, místa, která tady miluju nejvíc. Spolu jsme se taky vydaly na road trip a viděly spoustu krásných míst. Koukněte:

pátek 1. srpna 2014

Návštěva z ČR aneb proč český národ je tak jiný

Když si vzpomenu, jak máti byla proti tomu, abych odjela a pak jak to bylo v pohodě, když jsem byla tady. Na skypu jsme si vždycky sdělili s rodinou novinky, jak se mají, co dělali.. Nebyla jsem tam, nebyla jsem zahrnuta do žádných hádek, a tak mi to vyhovovalo.
Myslím, že to není jen věc naší rodiny, ale obecně to vypadá, že to je v ČR normální. Kyselí, životem otrávení lidi, hádající se kvůli každé blbosti. Od té doby, co jsem tady, jsem se nehádala snad s nikým. Doma to kolikrát bylo na denodenním pořádku. A nebyly to hádky jen kvůli mým životním rozhodnutím, ale kvůli úplným maličkostem a blbostem jako je jídlo apod.
Přijela jsem tady a naučila se, že to takhle není normální všude. Naučila jsem se, že věci se dají řešit s chladnou hlavou a nad maličkostmi se člověk nemusí vůbec pozastavovat. Naučila jsem respektovat rozhodnutí ostatních, i když se mi nelíbila. Naučila jsem se říct svůj názor namísto toho, abych musela toho druhého přesvědčit za každou cenu. Naučila jsem se, že můj názor není ten jediný správný a že správný názor nemusí být jen jeden.
Byla jsem v ČR na dovolené a vadilo mi tam hodně věcí. Vadilo mi, že lidi místo toho, aby ostatním přáli tak jim závidí a snaží se zkazit radost za každou cenu. Viděla jsem, že jsou lidi nešťastní, neumí si užít maličkosti a neváží si toho, co mají. Problémy jsou všude. Mají je lidi v ČR, mají je lidi tady. Tady ale jdete do obchodu a prodavači se usmívají, povídají si s vámi a starají se o vás. Oni snad nemají problémy? Samozřejmě že mají. Ale proč by to dávali sežrat a kazili den někomu, kdo s tím nemá vůbec nic společného? Místo toho rozdávají úsměvy a my je tady oplácíme a snažíme se tím udělat den lepším pro všechny.
Hodně lidí si neuvědomuje, jak nás chování a nálada druhých ovlivňuje. Taky mám občas den blbec, kdy mě něco štve, ale když jdu ven nebo jsem s rodinou tak se snažím na to nemyslet a užívat si čas strávený s nimi. Někdo by mohl namítnout, že se přetvařuju. To, že jsem sama v pokoji a jsem smutná kvůli nějakému problému a pak jdu nahoru za dětmi a ony přiběhnou, obejmou mě, veselé a šťastné, neznamená, že je pošlu pryč, protože mám blbou náladu. Místo toho abych zůstávala ve své smutné bublině, raději nechám to pozitivní jít dovnitř. U nás to lidi neumí. Můj táta je výborný příklad. Pokud mu něco zkazí náladu, tak pak je naštvaný na všechny a je lepší s ním nemluvit. Je ve své bublině a nic se k němu nedostane. Takže například pohádá se s mámou kvůli něčemu a pak má hádavou náladu s každým. Tady host mom se pohádá s host dadem, přijdou děti nebo já a na nás se usmívá. Nepřetvařuje se, prostě nechá to být.
V ČR, i když máte dobrou náladu, sotva vylezete z baráku a jdete mezi lidi, kteří se tváří otráveně, smutně a naštvaně tak vás to prostě pohltí a váš úsměv je tatam. Tady máte špatnou náladu, jdete nakoupit a to, že se lidi na vás usmívají a jsou k vám hodní vás ,,nutí" usmát se taky. Člověk pak odchází s mnohem lepším pocitem.
Proč tohle všechno píšu. Všichni jste viděli nadpis ,,Návštěva z ČR" a teď si říkáte, co to čtete za výlev, který s tím nesouvisí. Původně jsem chtěla napsat článek o tom, jak mamka se segrou za mnou přijely na návštěvu, nahrát fotky apod. jako vždycky, ale po prvním odstavci se tento článek začal vyvíjet úplně jinak a já se rozhodla, že to je v pořádku a pořád ho dokončím. Ona totiž ta návštěva z ČR s tím taky souvisí.