sobota 1. listopadu 2014

Nová au pair a 17 dní do konce programu

Vzhledem k tomu, jak tady čas neskutečně rychle utíká, věřím tomu, že se ani nenaděju a už budu psát článek typu - zítra se vracím do ČR. Na jednu stranu se moc těším, nicméně dva roky tady jsou dva roky plné vzpomínek a emocí úzce propojených s městem, které budu opouštět a které naprosto zbožňuju. 

Na co se těším v ČR:

- vidět zase rodinu a kamarády, strávit nějaký čas s nimi a hlavně s prďolou synovcem :)
- trávení Vánoc, slavení svátků a narozenin s blízkými lidmi. Vánoce tady loni mi vůbec nepřišly jako Vánoce. Host rodina a všichni se snažili, až se cítím dobře, ale narozeniny a Vánoce byly pro mě takové nijaké. Prostě nebylo to ono.
- jídlo od maminky :D
- nástup do školy a stěhování se do Prahy. Nebude to sice hned, ale budu pracovat na přijímačkách apod. tak to určitě uteče
- pracování na sobě, své budoucnosti a na všech věcech, které jsem si naplánovala :)
- nějaké cestování
- český zdravotnický systém a ostatní výhody. Hodně lidí na něho nadává, ale vůbec netuší, jak se mají dobře. Je pravda, že se zdá všechno drahé, ale třeba tady mají minimální pojištění. Zlomíš si prst a zaplatíš 500 dolarů, z toho ti pojišťovna proplatí tak polovinu, když budeš mít štěstí. Pojištění si hodně lidí platí samo. Něco jako mateřská tady skoro neexistuje a když už tak max. 3 měsíce po narození dítěte. Pokud chceš, aby dítě chodilo na dobrou školu, musíš se snažit, abys ho dostal do dobré školky, základky, ... Školné v dobré školce se pohybuje i okolo 20 tisíc dolarů ročně. Takže ne, Češi se nemají vůbec špatně, ale jelikož nic jiného neznají tak si takových pro ně dneska ,,samozřejmostí" vůbec neváží.


Co mi bude chybět ze SF:
- DĚTI a host rodina. Za tu dobu mi tolik přirostli k srdci. S dětmi mám snad lepší vztah než jsem kdy měla s vlastními rodiči a i když mají své mouchy a občas pořádně zlobí, tak stejně to špatné se lehce zapomene a v hlavě člověku zůstávají skvělé zážitky a vzpomínky jen na to dobré :). Říkala jsem si, že nebudu brečet, až budu odjíždět, ale čím víc se to blíží, tím více od tohohle plánu upouštím :D.
Malí mi to moc nezjednodušují, jelikož mi pořád říkají, jak nechtějí, abych někam odjela.
- pozitivita a přátelskost lidí. Jak jsem psala i minule, není problém se tady pustit s někým cizím do řeči, naopak je to tady docela běžné. Lidé jsou většinou milí, snaží se vám pomoct a poradit. Hodně lidí říká, že se přetvařují, protože mají třeba blbý den, s někým se hádají, otočí se na vás a na vás se usmívají. Ale já vždycky říkám, že to je jen na člověku, aby si vybral, jakou bude mít náladu a nevidím důvod, proč by měl někdo na mě být naštvaný a tvářit se nakvašeně jen proto, že se zrovna pohádal s někým jiným. Takže pořád raději půjdu do obchodu, kde se na mě prodavači budou usmívat a ptát se, jestli něco nepotřebuju, i když to je ,,přetvářka", než do takového, kde se na mě lidi budou mračit a jednat se mnou neslušně.
- anonymita. Ne že by mě u nás v ČR znal každý, ale malé město je jednou malé město a pokud vylezete z baráku, máte velkou šanci, že narazíte na někoho známého. Tady celý týden, když pracuju tak můžu jet zavézt děti do školy nebo jet na nákup nenamalovaná, jen v legínách a sportovní bundě a nikdo to neřeší, protože tady tak chodí oblečení všichni a taky se nestane, že byste potkali někoho, koho znáte. Když se s někým seznamíte, začínáte s novým štítem - nestane se, že byste měli společné známé, kteří by mu/jí o vás něco mohli napovídat apod.
- vždycky nějaký program na víkend a nespočet aktivit. Můžete tady dělat cokoliv vás napadne - jít na pláž, do parku, nakupovat, zkusit novou restauraci, muzea, výstavy, památky, road tripy, výlety po okolí, projít se kolem oceánu, zajít si do posilky a nebo se jít proběhnout přes golden gate bridge. 
- téměř nekuřácké město. Tady když narazíte na kuřáka, tak to je Evropan a nebo pak na lidi v parku, ale ti v tom mají marušku :D. Proto když jdete do baru na drink a po pár hodinách přijdete domů, vaše oblečení voní stejně tak jako když jste odcházeli z domu. V ČR naopak stačí být v baru hodinu a oblečení může jít rovnou do pračky.

Tak to by byl takový menší souhrn. Nová au pair nakonec přijede až týden po mém odjezdu. Host mom propásla termín takže se nebudem překrývat. Na jednu stranu jsem ráda, bude to možná jednodušší odjíždět, budu moct být ve svém pokoji až do konce, ale na druhou stranu jsem ji chtěla poznat a když si vzpomenu jak moc mi pomohlo, když tady byla bývalá au pair a zaučovala mě a řekla mi co a jak, věci, které by mi HM neřekla nebo je neví - nejen o dětech, ale i o městě a o dobrých místech, kam jít.. Uvidíme, snad to všechno dobře dopadne :). Mluvila jsem s ní na skype a psaly jsme si pár emaily, zatím vypadá mile. Akorát její angličtina je celkem nic moc, což bude pro všechny tady trošku výzva, jelikož si zvykli, že já všemu hnd rozumím a nemusí mi to vysvětlovat po lopatě a nebo mluvit pomalu. Co mě trošku znepokojuje, je, že děti o ní vůbec nemluví, nejsou nadšené. Bavila jsem se s ex au pair a ta říkala, že když rodina měla match se mnou tak děcka hned k ní běžely a říkaly, že budu jejich nová au pair a moc se těšily a teďka nic - ticho po pěšině. Mluvila jsem o tom s nejstarší a ta říkala, že se jí zdá ta nová au pair hodná, ale že si nemyslí, že je THE ONE. Tak snad to nakonec bude ok :).

Nakonec pro pobavení pár vtipných hlášek od malého. V posledních týdnech mu s HM říkáme, že bude komediant :D. Protože on se ani nesnaží být vtipný, vždycky něco prohodí, tak jak to má na mysli a my se jen válíme smíchy, co to z něho zase vypadlo :D.

Po skype s novou au pair jsem malému pomáhala odepnout knoflík na tričku u krku - nikdy si ho nezapíná, tak se ho ptám, proč si ho zapínal a on s vážnou tváří: ,,I was cold and also I didn't want that Colombian girl to see my chest hair" (žádné chlupy tam samozřejmě nemá :D) 

Při konverzaci o tom, že za méně než měsíc končím.
Malá (7): So we will have a big celebration before you leave, like with every au pair before.
Já: You want to celebrate that I'm leaving? 
Malý (7): It's more like a funeral

Žádné komentáře:

Okomentovat